cvičíme.cz

Páteř má při pohybu udržovat obratle stále nad sebou - "zalícované". Pokud během pohybu dojde ke sklouznutí obratle nebo ploténky, zatlačí hranou na okolní struktury (vazy, úpony svalů, v místě meziobratlového otvoru i nervové kořeny a jejich obaly). Ty na to mohou po opakovaném dráždění reagovat bolestivě. A navíc, při návratu zpět může dojít k jejich bolestivému uskřinutí.

Jestliže k takovému uskřinování dochází opakovaně (a stačí, i když je to jen částečné) jedná se o velmi bolestivou záležitost. Dojde k otoku drážděných struktur a k větší citlivosti na další dráždění. Tělo se proto brání svalovou křečí (= spasmem) svalových skupin, které vyvolaly pohyb způsobující uskřinutí. Tím se sice zabrání dalšímu poškození, ale svalová křeč je sama o sobě bolestivá a navíc pokud již k uskřinutí došlo, brání spasmus jeho zrušení. Při dlouhodobém dráždění pak dochází navíc k rozvoji degenerativních změn.

Chorobné změny struktury

Pokud obratel sklouzne a nevrátí zpět ani po skončení pohybu, hovoříme o spondylolistéze (= skluz obratle), dochází  při tom k prasknutí obratlového oblouku. Pokud dojde ke vysunutí ploténky, které přetrvává, jde o výhřez ploténky (= hernie disku). Při výhřezu ploténky se trhá její zevní vazivový prstenec a jádro ploténky se dává do pohybu a tím bolestivě utiskuje nervový kořen.

Bolest je pak vnímána v oblasti, která odpovídá příslušnému nervovému kořenu. Proto se bolesti, jejich příčinou jsou poruchy páteře, projevují také bolestmi v dolní končetině. V určitém speciálním případě může bolest v dolní končetině převažovat, bolest v zádech může i chybět nebo má nemocný pocit, že se bolesti šíří opačně - z dolní končetiny do páteře. Odlišení od případů, které mají příčinu zejména v postižení cév je pak třeba pomocí lékařského vyšetření.

Pokud jsou svaly ochablé nebo posílené nerovnoměrně, nedochází k dostatečné stimulaci kostí pro tvorbu pevné kostní hmoty. Kde není dostatečná stimulace přiměřenou zátěží, tam dochází k redukci kostní hmoty (tj. řídnutí kostí = osteoporóza). Jiná místa jsou pak zákonitě přetěžována a tam se naopak tvoří kostní hmota nadměrně. K této nadměrné tvorbě kostní hmoty dochází také v místech, kde nadbytečnému pohybu (sklouznutí obratle s uskřinutím) nebrání dostatečně vyvinuté svaly.

Při nepřiměřeném zatížení a s postupujícím věkem ztrácejí ploténky svou pružnost a začnou kostnatět (= osteochondróza ploténky), až mohou postupně zaniknout. Ztráta pružnosti ploténky brání jejich přirozené deformaci při pohybu a tím vytváří riziko prasknutí jejího zevního prstence a vzniku výhřezu (hernie disku).

Na obratlích se vytvoří kostěné výrůstky (= osteofyty), které mají za úkol stabilizovat to, co svaly nezvládají. Jenže s nadbytečnou hmotou se v původním uspořádání páteře nepočítalo a poměry v místech meziobratlových kloubů začnou být brzy příliš stísněné. Vzhledem k bezprostřednímu sousedství s odstupy nervových kořenů se původně varovné bolesti přeměňují v každodenní úděl.